Skořice – nezaměnitelné aroma i zdravotní benefity

Základní informace

Skořice je velmi oblíbené koření, které má charakteristickou a nezaměnitelnou chuť a vůni, pro kterou se využívá především v potravinářství a gastronomii. Pro vysoký obsah biologicky aktivních látek se skořice s oblibou využívá také v lidovém léčitelství. Skořice, jak ji běžně známe, je vlastně kůra stálezelených tropických stromů – skořicovníků. Tyto stromy patří do čeledi vavřínovité (Lauraceae). Kromě skořicovníků patří do této čeledi také vavřín vznešený (Laurus nobilis), jehož sušené listy se používají jako koření pod názvem bobkový list, kafrovník lékařský (Cinnamomum camphora), ze kterého se získává kafr nebo hruškovec přelahodný (Persea americana), který poskytuje plody známé jako avokádo.

Na celém světě bylo identifikováno přibližně 250 rodů skořicovníků. Ale z produkčního hlediska jsou nejvýznamnější dva z nich: skořicovník ceylonský (Cinnamomum zeylanicum) a skořicovník čínský (Cinnamomum cassia).           

Jak nám již název napovídá, skořicovník cejlonský pochází z ostrova Ceylon (Srí Lanka) a považuje se za tu nejkvalitnější, nejúčinnější a nejzdravější skořici. První úroda se sklízí asi dva až tři roky po vysazení, ale za tu nejkvalitnější cejlonskou skořici je považovaná ta z kůry osmiletých keřů. V současnosti se pěstuje i v jiných tropických oblastech, ale zdaleka není tak rozšířená jako skořice čínská. Cena skořice cejlonské je mnohonásobně vyšší než u skořice čínské. Kůra skořicovníku cejlonského po usušení tvoří charakteristické tenké svitky, jejichž okraje se svinují dovnitř a vznikají tak typické ruličky, které jsou uvnitř vyplněné – zcela jiné než ty, které známe běžně z obchodů. Chuť skořice cejlonské je velmi jemná, sladká a vyvážená.

 

Na druhé straně skořicovník čínský (Cinnamomum cassia) pochází z Barmy a pěstuje se především v Číně, Thajsku a Indonésii. Tato skořice je výrazně levnější než skořice cejlonská a má také zcela jiné senzorické hodnoty. Skořice „cassia“ je tmavě hnědé barvy, na povrchu je tvrdá a je stočená jen v jedné vrstvě do charakteristické ruličky. Její chuť je ostrá až štiplavá, ale pro nás charakteristická, protože jsme na tuto chuť zvyklí a běžný český spotřebitel nezná jinou chuť skořice než tuto. Mezi velké negativum skořice čínské patří i vyšší obsah zdraví škodlivé látky – kumarinu.

Srovnání skořice čínské a skořice cejlonské:

 

	Druh	Původ	Vzhled	Chuť a aroma	Obsah kumarinu
	Skořice čínská („cassia“)	Čína, Vietnam, Indie	Tmavá barva, tvrdá kůra stočená do dutých ruliček	Štiplavá chuť ostré aroma,	až 5 %
	Skořice cejlonská (pravá)	Ceylon (Srí Lanka)	Světlá barva, křehká kůra plně stočená do ruliček – vyplněné ruličky	Jemná a sladká	do 0,004 %

Funkce v organismu člověka

V lidovém léčitelství se skořice hojně využívá již od pradávna pro své univerzálně pozitivní účinky na lidské zdraví. Skořice obsahuje celou řadu biologicky aktivních látek, které zajišťují její účinky. Mezi nejdůležitější a nejznámější obsahovou složku skořice patří cinnamaldehyd. Je to látka, která se označuje také jako skořicový aldehyd a dává skořici její charakteristickou chuť a vůni. Esenciální olej skořicové kůry obsahuje okolo 90 % cinnamaldehydu. Další zajímavou složkou je ethylcinnamát, což je ester kyseliny skořicové a etanolu. Tato složka dodává skořici jemně ovocnou vůni. Další známou látkou ve skořici je eugenol. Jedná se o látku s výrazným a typickým aromatem, které nám připomíná hřebíček. Název eugenol vznikl z latinského názvu rostliny, ze které se získává koření hřebíček – hřebíčkovec vonný – Eugenia aromaticum. Obsah eugenolu je nejvyšší v listech skořicovníku – 70 až 95 %, naproti tomu v kůře je obsah podstatně nižší – 5 až 10 %. Známou obsahovou látkou je kyselina skořicová, která dodává skořici medovou až ovocnou vůni. Další látky, které vytváří charakteristické aroma skořice, jsou linalool, safrol a kumarin. Linalool má květinovou až kořeněnou vůni, safrol má sladkou vůni a kumarin má typickou sladkou vůni, která připomíná čerstvě posečenou trávu. Kumarin je toxická sloučenina, která se vyskytuje v některých rostlinách a rostlinných surovinách. Ukázalo se, že nadměrná konzumace skořice (čínské – „cassia“) může pro konzumenta znamenat vyšší riziko poškození jater, kvůli obsaženému toxickému kumarinu. Abychom svému zdraví pomohli a ne ublížili, měly bychom si vybírat kvalitní druhy skořice, u kterých známe jejich původ a typ.

Všeobecné účinky skořice:

• antibakteriální a dezinfekční účinky – podporuje léčbu i prevenci infekcí, nachlazení a chřipky,
• antioxidační působení – bojuje proti nadměrnému množství volných radikálů v organismu,
• antimikrobiální působení – zmírnění projevů zápachu z úst (halitózy),
• podporuje hojení ran
• zevní použití pomáhá zmírňovat celulitidu,
• pozitivně podporuje trávení – podporuje chuť k jídlu, odstraňuje nevolnost, nadýmání a průjmy,
• podporuje léčbu zánětů močových cest,
• podporuje prohřívání organismu,
• napomáhá správné funkci krevního oběhu,
• podporuje mozkové a srdeční funkce,
• snižuje krevní tlak,
• působí preventivně proti rakovinnému bujení,
• napomáhá stabilizovat, případně snižovat hladinu krevního cukru (glykémii),
• snižuje hladinu cholesterolu,
• napomáhá při menstruačních potížích.

Mnoho vědeckých studií v minulosti i současnosti se zajímá o účinky skořice na lidské zdraví. Výzkumy se snaží objasnit mechanismy působení aktivních látek a potvrdit mnohé hypotézy o účincích skořice. V mnoha studiích bylo potvrzeno antimikrobiální působení skořice. Tento účinek je přímý a působí na bakterie nebo viry. Dalším potvrzeným účinkem byl účinek antioxidační. Díky vysokému obsahu biologicky aktivních látek působí skořice antioxidačně – to znamená, že bojuje proti nadměrnému množství volných radikálů a podporuje eliminaci oxidačního stresu. Vědecké studie potvrdily i protizánětlivé, protinádorové a antidiabetické účinky skořice. V těchto případech je působení skořice nepřímé – pomocí aktivace příslušných receptorů.

Některé vědecké studie se zabývaly působení skořice při léčbě neurodegenerativních onemocnění. Výsledky několika laboratorních studií potvrdily, že skořice může zpomalovat progresi Parkinsonovy nebo Alzheimerovy choroby. Tyto výsledky je ovšem ještě nutno potvrdit klinickými studiemi na lidech.

V nedávné době se některé vědecké studie soustředily na působení skořice na rakovinné bujení. Tyto studie potvrdily, že skořice může potlačovat růst a dělení nádorových buněk. Prozatím se jedná jen o předběžné výsledky a je nezbytně nutné provést další klinické studie a ověřit potencionální účinky na lidech.

Zajímavé výsledky přinesla meta analýza klinických studií z roku 2013. Bylo zjištěno, že pravidelná každodenní konzumace skořice u diabetiků 2. typu snižuje hodnotu glykémie (krevního cukru) na lačno, snižuje celkový cholesterol (průměrně o 16 mg/dl), snižuje LDL „zlý“ cholesterol (průměrně o 9 mg/dl) a snižuje triglyceridy (průměrně o 30 mg/dl). Současně bylo zjištěno, že skořice lehce zvyšuje hladinu HDL „hodného“ cholesterolu v krvi.

 

Význam pravidelné konzumace skořice u diabetiků potvrdilo mnoho vědeckých studií. Bylo prokázáno, že pravidelná konzumace skořice snižuje glykémii (hladinu krevního cukru) na lačno. Jedním z mechanismů, jak skořice pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi je ovlivnění citlivosti k inzulinu. Skořice zvyšuje citlivost buněk na hormon inzulin. Tímto působením je usnadněn vstup glukózy z krve do buněk. Jinými slovy skořice napomáhá snižovat inzulinovou rezistenci a působí proti ní i preventivně. Velmi zajímavým zjištěním bylo, že skořice snižuje hladinu cukru v krvi a zlepšuje reakci organismu na glukózu nejen u diabetiků, ale i u zdravých jedinců. Díky tomuto zjištění bylo potvrzeno, že pravidelná konzumace skořice působí preventivně proti vzniku diabetu 2. typu.

Historie

O skořici můžeme říci, že se jedná o jedno z nejstarších využívaných koření na naší zemi. První zmínky o stromech skořicovnících pocházejí z Číny, z doby asi 4000 let před naším letopočtem! Jako léčivo i koření byla skořice hojně využívána i ve starověkém Egyptě nebo v Řecku. Skořice byla v té době velmi vzácnou a drahou surovinou, podobně jako většina koření. Považovala se za vhodný dárek pro panovníky nebo při náboženských obřadech. V hebrejské bibli je skořice mnohokrát zmiňována a měla velký význam.

Ve starověkém Řecku byla skořice velmi oblíbená a s oblibou využívaná, ale tehdy se vůbec nic nevědělo o jejím původu. Nikdo tehdy netušil, odkud skořice pochází. I sám Aristoteles se domníval, že skořici přinášejí z neznámých krajin obrovští ptáci, kteří si ji ukrývají ve svých hnízdech. Odtud ji měli krást odvážní Arabové. Teprve až žák Aristotela, Alexandr Makedonský na svých cestách do Indie poznal strom skořicovník.

Zajímavostí je, že ještě relativně nedávno, ve 14. století, se skořice získávala pouze z divoce rostoucích stromů v pralese. Teprve později se rozmohlo pěstování skořicovníků na plantážích. Kvůli tomu, že skořice byla velmi cenným a drahým zbožím, vedlo se o ni mnoho bojů a válek. Nejprve byla známá jen skořice čínská, zejména v západních zemích. Od 16. století se díky objevitelských cestám a rozvoji zahraničních cest začíná dovážet i skořice cejlonská. V roce 1580 ovládli ostrov Ceylon portugalští obchodníci, kteří usilovali o získání dostatku skořice pro Evropu. Od roku 1632 se na Ceylonu stále více začali prosazovat Nizozemci. Ti změnili metody sklizně ve volné přírodě a nakonec začali pěstovat a využívat své vlastní stromy. Situace došla tak daleko, že si Holanďané vytvořili monopol na cejlonskou skořici. Později přenesli její pěstování také do Indonésie, která je mimochodem dodnes jedním z největších světových producentů skořice. V českých zemích byla skořice známá asi od 15. století.

Doporučený denní příjem

Vzhledem k charakteru této potraviny není legislativně schválen minimální nebo maximální denní příjem. Skořice je všeobecně považována za bezpečnou potravinu pro děti i pro dospělé. Zpravidla se využívá celá nebo v mleté formě. Výjimečně se můžeme setkat i se skořicovým sirupem, extrakty nebo skořicí v podobě doplňků stravy (kapsle, tablety apod).

Všeobecně můžeme říci, že skořice se může užívat preventivně i při akutním onemocnění. Dávku užívané skořice vždy přizpůsobíme aktuálnímu zdravotnímu stavu, pohlaví, hmotnosti i fyzickému a psychickému stavu. Obecně doporučovaná denní dávka skořice je asi polovina čajové lžičky mleté skořice. Maximální doporučovaný denní příjem skořice je asi 6 gramů, což představuje asi 1 čajovou lžičku. Užívání skořice většinou nemá žádné negativné vedlejší účinky, ale v ojedinělých případech se může vyskytnout alergická reakce. Léčebné dávky skořice by měly být ideálně užívány po konzultaci s vaším ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Pokud Vám užívání skořice způsobí menší zdravotní komplikace (jako je například nespavost, alergické příznaky nebo zažívací potíže) snižte podávanou dávku nebo vysaďte přípravek úplně. Když se Vaše zdravotní potíže nezlepší v průběhu dvou týdnů nebo se naopak Vaše potíže zhorší, informujte o tom svého lékaře.

Těhotné a kojící ženy by se ohledně zvýšeného příjmu skořice měly raději poradit se svým ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Jak již bylo zmíněno výše, užívání skořice pro diabetiky je velmi vhodné. Avšak vzhledem k možným účinkům je vhodné se dopředu poradit se svým lékařem nebo lékárníkem, pokud užíváte léky regulující hladinu cukru v krvi nebo si podáváte inzulin. Pacienti, kteří užívají léky na ředění krve, by se před zvýšeným příjmem skořice měli také poradit se svým ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem.

Původ, výskyt a pěstování

Původ skořicovníku je v Asii, kde se hojně využíval jako koření i jako léčivo. Nejprve se kůra skořicovníku získávala pouze z divoce rostoucích tropických stromů a teprve později se začaly zakládat skořicovníkové plantáže a začaly se cíleně pěstovat stromy a produkovat skořice. V současnosti se skořice pěstuje na plantážích prakticky v celém tropickém a subtropickém pásmu jihovýchodní Asie, zejména v Indonésii, Číně nebo Vietnamu, dále na Ceylonu (Srí Lance), ale i na americkém kontinentu, například v Brazílii. Plantáže skořicovníků je výhodné zakládat poblíž vodních toků nebo dobrých zdrojů vody, protože tyto stromy potřebují dostatek vláhy a zejména hodně dostupné podzemní vody.  

Skořicovníky jsou stálezelené tropické stromy, které mohu dosáhnout výšky až 10 metrů. Při pěstování na plantážích se ovšem stromy seřezávají a udržují se do výšky maximálně dvou metrů. Skořice, jak ji běžně známe, se získává ořezáváním kůry (stonků) skořicovníku. Z kůry se vyjme vnitřní vrstva a odstraní se zbytky dřevěných částí. Poté se kůra nechá vyschnout. Vyschnutím dojde ke srolování do typického tvaru tyčinky. Pomletím se získává prášek, který se nejčastěji využívá v potravinářství a gastronomii. rozdíly ve zpracování obou druhů skočice jsou zachyceny v následujcíích videích.

Zpracování čínské skořice na Sumatře:

Zdroj: www.youtube.com

Zpracování ceylonské skořice a destilace sesnciálních olejů z kůry a listů.

Zdroj: www.youtube.com

Oba základní typy skořice nejlépe poznáte podle tvaru tyčinky, barvy a struktury.

Toxicita

Všeobecně je užívání skořice považováno za zcela bezpečné, pouze v ojedinělých případech se může vyskytnout alergická reakce. Pokud se u Vás po užívání skořice objeví neobvyklé zdravotní projevy jako je například kopřivka, svědění pokožky, nevolnosti, průjem, zvracení apod., přestaňte okamžitě skořici užívat a poraďte se se svým ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Zvýšený příjem skořice se nedoporučuje dětem do 3 let, těhotným a kojícím ženám a osobám, které se léčí s diabetem 1. i 2. typu. Pokud jste diabetik a chtěli byste užívat vyšší dávky skořice než je běžné ve stravě, poraďte se prosím dopředu se svým ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem, abyste předešli nechtěným negativním účinkům. 

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) jsou pro skořici vydána tato schválená zdravotní tvrzení.

Skořicovník čínský (Cinnamomum aromaticum) podporuje:

• normální trávení,
• osvěžení těla,
• normální hladinu cukru v krvi.

Skořicovník ceylonský (Cinnamomum zeylanicum)

• podporuje:
  • normální trávení a funkci žaludku a střev,
  • normální hladinu cukru v krvi,
  • chuť k jídlu,
  • osvěžení těla,
  • normální činnost kardiovaskulárního systému,
  • udržení normální hladiny cholesterolu v krvi,
  • normální funkci reprodukční a močové soustavy,
  • normální stav pokožky a sliznic,
  • normální funkce dýchacího systému.

• má antioxidační působení.

Zajímavosti

Skořice má velmi široké možnosti využití v různých odvětvích lidské činnosti, například ve:

• farmacii – příchuť do některých léčiv, upravuje nepříjemnou chuť některých přípravků,
• potravinářství a gastronomii – velmi široké použití skořice jako koření – do nejrůznějších sladkých i slaných pokrmů nebo do nápojů,
• likérnictví – používá se jako koření do žaludečních likérů, kořeněných a bylinných likérů nebo vín,
• kosmetickém průmyslu – výroba mýdla, kosmetiky, parfémů, masážních olejů, tělových krémů a gelů nebo přípravků pro ústní hygienu,
• léčitelství – pro vysoký obsah biologicky aktivních látek se využívá skořice celá nebo mletá, skořicový olej, tinktura nebo sirup.

 

--- konec článku ---