Minerální látky obecně, jako složky tkání lidského organismu, je možno posuzovat a rozdělovat podle hledisek kvalitativních a kvantitativních. Podle obsahu v těle dospělého člověka se minerální látky rozdělují na majoritní, minoritní a stopové. Zařazení jednotlivých prvků do uvedených skupin ukazuje následující tabulka.

^{*Vztaženo na 70 kg člověka}

Z hlediska kvalitativního můžeme minerální látky rozdělit (ve vztahu k výživě člověka) do 3 skupin:

1. ESENCIÁLNÍ

Do této skupiny patří prvky, které jsou nezbytné pro zajišťení některé ze známých biologických funkcí – například stavbu biologických struktur, biokatalýzu pomocí enzymů, regulaci pomocí hormonů nebo ochrannou funkcí prostřednictvím antioxidantů. Dále prvky z této skupiny splňují požadavek přítomnosti ve všech zdravých tkáních a přítomnost v podobných koncentracích u různých biologických druhů. Pro esenciální minerální látky je charakteristické, že při jejich vyloučení z diety má za následek fyziologické abnormality, po jeho opětovném dodání do deficitní diety dojde k návratu do fyziologického stavu a v případě úplné dlouhodobé eliminace (vyloučení) z diety dochází ke smrti.

2. NEESENCIÁLNÍ

Mezi neesenciální minerální látky se řadí takové, které jsou fyziologicky indiferentní – to znamená nevýznamné nebo neutrální, můžou mít pro lidský organismus nějakou fyziologickou funkci, ale ta není na základě současných znalostí známá a jsou pro organismus netoxické.

3. TOXICKÉ

Ostatní prvky (které nespadají ani do jedné z předchozích skupin) můžeme pravděpodobně zařadit mezi prvky toxické – patří zde například olovo (Pb), kadmium (Cd), rtuť (Hg) a arsen (As).