Vitaminy jsou látky v organismu člověka nepostradatelné, protože zajišťují životně důležité funkce. Jedná se o nízkomolekulární sloučeniny, které sice nejsou řazeny mezi základní živiny – sacharidy, tuky, bílkoviny, ale přesto mají nezastupitelnou úlohu pro správné fungování celého organismu. Autotrofní organismy jsou schopny jejich syntézy, organismy heterotrofní, až na některé výjimky, mezi něž patří také člověk, jsou nuceny vitaminy přijímat exogenně – to znamená v potravě nebo v doplňcích stravy. Vitaminy je možné charakterizovat jako esenciální exogenní biokatalyzátory. Esenciální živiny jsou takové, které si organismus neumí sám přirozeně syntetizovat. Exogenní živiny jsou takové, které je nutné přijímat v potravě nebo doplňcích stravy. Biokatalyzátory znamenají, že se jedná o látky, které jsou nezbytně nutné pro správný průběh všech reakcí, které probíhají v organismu člověka. Jiná definice vitaminu říká, že se jedná o životně důležitou organickou nutriční látku s jednou nebo více specifickými funkcemi, které musíme v malých množstvích požívat, pokud máme přežit.

Vitaminy však nejsou všemocné – nemohou nahradit pestrou a vyváženou stravu, nemají energetickou hodnotu, nejsou strukturálními složkami našeho organismu a nemohou se ani vzájemně zastupovat.

Stav nedostatečné saturace (zásobení) organismu daným vitaminem se nazývá hypovitaminóza, absolutní nedostatek, který se projevuje závažnými zdravotními poruchami, je avitaminóza. Zatímco avitaminóza v populaci České republiky prakticky nepřichází v úvahu, je hypovitaminóza některých vitaminů relativně běžná, což je způsobeno mimo jiné nedostatečnou konzumací ovoce a zeleniny v rámci české populace.

Obecně může být hypovitaminóza vyvolána:

• nedostatkem daného vitaminu v potravě,
• přítomností tzv. antivitaminu v potravě.

Jako antivitamin může působit:

• strukturní analog daného vitaminu, který v důsledku své strukturní podobnosti kompetitivně inhibuje příslušný enzym, nebo se kompetitivně váže na transportní proteiny daného vitaminu,
• složka přeměňující vitamin na neúčinnou látku,
• látka tvořící s vitaminem pro organismus nevyužitelný komplex.

Klasické je rozdělení vitaminů na skupinu rozpustných ve vodě (vitaminy skupiny B a vitamin C) a skupinu rozpustných v tucích (vitamíny A, D, E, K). Rozpustnost postihuje skutečnost, jak jsou vitamíny vstřebávány z trávicího traktu, transportovány organismem, ukládány v tukové tkáni a vylučovány ledvinami a močovým měchýřem, stejně tak jako jejich toxicitu a samozřejmě jejich funkci.

Historie objevení vitaminů

Samotný název „vitamin“ pochází z roku 1911 a jeho autorem je polský biochemik Kazimierz Funk. Ovšem s dnešními znalostmi víme, že vznik tohoto názvu byl chybný. Název vznikl spojením slov „vita“ a „amin“. Autor vycházel z předpokladu, že se jedná o látky, které jsou nezbytné k životu, proto název „vita“, což znamená v překladu život. Tato část názvu má zcela jistě své pojmenování oprávněné a správné. Pro druhou část názvu „amin“ se autor domníval, že se jedná o dusíkaté látky. Dnes již však víme, že toto tvrzení pro všechny vitaminy neplatí. Nicméně název „vitamin“ se ujal a je dodnes velmi rozšířený. V současnosti se využívají také tzv. triviální názvy, např. vitamin B1 je thiamin, vitamin B2 je riboflavin nebo vitamin B9 je mnohem známější pod označením kyselina listová.

Historie objevu vitaminů sahá o několik tisíciletí zpět, ale skutečné vědecké studium začalo až koncem 19. a začátkem 20. století s rozvojem chemie. V té době byly vitaminy pojmenovávány podle abecedy v tom pořadí, v jakém byly objeveny. Ale je známo, že projevy nedostatku těchto látek znali lidé již mnohem dříve. Šeroslepost (porucha vidění za šera) byla popsána již ve starém Egyptě v roce 1600 př.n.l. Toto onemocnění je vyvoláno nedostatkem, v té době samozřejmě neznámého, vitaminu A a již tehdy bylo léčeno konzumací jater zvířat nebo inhalováním par vystupujících z vařících se jater.

Často se setkáváme také s označením provitamin. Jedná se o prekurzor vitaminů, který je podle potřeby kdykoliv v organismu přeměňován na aktivní formu vitamínu. S tímto termínem se setkáváme hlavně u vitaminu A. Ten se vyskytuje pouze v živočišných potravinách, zatímco jeho provitamin, beta-karoten se nachází převážně v rostlinách a rostlinných potravinách.

Existuje také označení antivitamin – též antagonista vitaminu. Jedná se o přirozenou nebo syntetickou látku, která ruší funkci nebo absorpci vitaminů. Jako příklad můžeme uvést avidin jako známý antagonista biotinu (vitamin H). Avidin je glykoprotein přítomný ve vaječném bílku, který se váže do komplexní sloučeniny s biotinem, a ten se poté stává nevyužitelným pro organismus. Avidin je ovšem obsažen pouze v syrovém vejci, varem totiž dochází k denaturaci tohoto glykoproteinu a poté již nemůže dojít ke tvorbě komplexu s biotinem.

Další informace:

• Vitaminy rozpustné ve vodě (vitaminy skupiny B a vitamin C)
• Vitamíny rozpustné v tucích (vitamíny A, D, E, K)