Jod – klíčový regulátor metabolismu

Základní informace

Jod se v lidském organismu vyskytuje v množství asi 20 až 30 mg. Přibližně ¾ z tohoto množství jsou obsaženy ve štítné žláze.

Jod je součástí hormonů štítné žlázy thyroxinu (tetrajodthyronin) a trijodthyroninu. Chemicky se jedná o jodované deriváty aromatické aminokyseliny tyrozinu.

Funkce v organismu člověka

Dostatek jódu v organismu je nezbytně nutný pro správnou funkci štítné žlázy, která ovlivňuje mnoho metabolických pochodů. Štítná žláza je drobný orgán, který je umístěn v oblasti krku a obklopuje průdušnici. Z anatomického hlediska se štítná žláza rozděluje na pravý a levý lalok a na zadní části má čtyři příštítná tělíska.

Štítná žláza patří mezi endokrinní žlázy – žlázy s vnitřní sekrecí, to znamená, že produkuje v našem organismu hormony, které jsou uvolňovány do krve a roznášeny do celého těla. Tyto hormony se označují jako tyroxin a trijodthyronin a v jejich struktuře hraje hlavní úlohu právě molekula jódu. Pokud je v organismu nedostatek jódu, tyto hormony jsou syntetizovány v omezené míře nebo jsou sice syntetizovány, ale jejich funkce je omezena. Hormony štítné žlázy ovlivňují především rychlost látkové výměny, termoregulaci, růst a vývoj organismu, psychický stav, funkci nervového a svalového systému a funkci žaludku a střev.

Jod je nezbytně nutný pro správnou funkci štítné žlázy a správnou syntézu hormonů štítné žlázy. Tyto hormony (výše zmíněné – thyroxin a trijodthyronin) regulují fyzický a mentální růst a vývoj organismu, správnou funkci nervového systému a svalstva a metabolismus všech živin. 

 

Automatický překlad do čestiny k dispozici (návod pro nastavení)
Zdroj: www.youtube.com

Doporučený denní příjem

Dle přílohy č. 5 k vyhlášce č. 225/2008 Sb. je doporučená denní dávka (DDD) jódu 150 µg.

Doporučené denní dávky vitaminů a minerálních látek se vztahují na celkový denní příjem vitaminů a minerálních látek. Za zdroj vitaminů a minerálních látek lze považovat doplňky stravy s obsahem alespoň významného množství vitaminů a minerálních látek, za které se považuje nejméně 15 % z hodnot doporučených denních dávek, které je obsaženo ve 100 g nebo 100 ml nebo v jednom balení, pokud toto balení obsahuje jednu porci.

Projevy nedostatku

Všeobecně nedostatek jódu v dietě stimuluje činnost autoregulačních mechanizmů, což následně vede k hypertrofii štítné žlázy. Zvětšená štítná žláza se označuje pojmem struma, česky vole. Důsledkem jsou dechové potíže, potíže s polykáním, až venózní městnání krve v postižené oblasti. Vznik strumy mohou stimulovat takzvané strumigeny, narušují metabolismus jodu. Strumigenně mohou působit některé léky, chemické látky v potravinách a prostředí. U jedinců ohrožených disfunkcí štítné žlázy i například látky, zvané glukosinoláty, obsažené určitých druzích zeleniny – typicky brokolice, kedluben, ředkev.

Existují dva stavy spojené se sníženou nebo naopak zvýšenou produkcí hormonů štítné žlázy. První z nich je hyperthyreóza – zvýšená produkce hormonů štítné žlázy. Projevuje se bušením srdce, zvýšeným pocením, pocity hladu, úbytky na hmotnosti, poruchy spánku nebo průjmy. Celkově se jedná o zrychlený metabolismus celého organismu. Druhým stavem je hypothyreóza – snížená produkce hormonů štítné žlázy, která vyvolá celkové zpomalení metabolismu. Klinicky se projevuje zvyšováním hmotnosti, únavností, sníženou tolerancí na chlad nebo zácpami.

Nedostatek jódu je rizikový pro všechny fáze života, od nitroděložního vývoje až po stáří. Všeobecně však můžeme říci, že těhotné a kojící ženy a děti do 3 let se považují za nejdůležitější skupiny, u kterých je potřeba kontrolovat dostatečné zásobení jódem. Je to zejména z důvodu, že nedostatek jódu, který se vyskytuje během těhotenství a v prvních 3 letech po narození dítěte, k nevratným změnám a poškozením mozku a centrálního nervového systému, případně až z nevratné mentální retardaci. V průběhu těhotenství nedostatek jódu může vést ke zvýšenému riziku potratů a zvýšenou poporodní mortalitou (úmrtností). Obzvláště kritický je nedostatek jódu koncem druhého trimestru těhotenství, kdy dochází k diferenciaci mozkové tkáně. Důsledkem může být zvýšené riziko kretenizmu, hluchoněmost a pohybové poruchy.

Nejdůležitější přírodní zdroje

Nejvýznamnějším přirozeným zdrojem jódu na celé zeměkouli je mořská voda. V důsledku toho jsou nejvýznamnější dietární zdroje jódu mořské ryby, plody a řasy. Dalším důležitým zdrojem je jodizovaná kuchyňská sůl. Používáním obohacené kuchyňské soli v mnohých potravinářských technologiích, patří mezi zdroje jodu také např. mléčné, masné výrobky nebo pečivo.

Toxicita

Všeobecně se dá říci, že riziko poruch způsobených nadměrným příjmem jodu není příliš vysoké, z důvodu poměrně nízké toxicity tohoto prvku pro člověka. Příjem do 1000 µg jódu denně je považován za bezpečný. Symptomy toxicity mohou být bolesti hlavy, kovová chuť v ústech, vyrážka, alergické reakce nebo problematické dýchání. Při pravidelném a dlouhodobém příjmu nadměrných dávek jódu (20 000 µg jódu denně) může paradoxně vzniknout určitá forma strumy, která se označuje jako „jodidová struma“. Tyto stavy byly zaznamenány u určité části japonské populace, která denně konzumovala extrémně vysoké množství mořských řas.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro jod používat následující tvrzení.

Jod přispívá k:

• normálním rozpoznávacím funkcím,
• normálnímu energetickému metabolismu,
• normální činnosti nervové soustavy,
• udržení normálního stavu pokožky,
• normální tvorbě hormonů štítné žlázy a k normální činnosti štítné žlázy.

Zajímavosti

Jód se vstřebává částečně již z žaludku, v největší míře pak v tenkém střevě, po přeměně na iodidový iont, který je 100 % biologicky dostupný a může být z vody nebo potravy zcela absorbován.

Vstřebávání jódu napomáhá selen. Jedná se o minerální látku, která svým působením podporuje zabudování jódu do hormonů štítné žlázy, a tím podporuje celkový metabolismus organismu. V některých případech poruch funkce štítné žlázy není primárním problémem nedostatek jódu, ale nedostatek selenu. Při suplementaci jódu se vždy doporučuje i současně doplňovat i selen.

Významným faktorem, který ovlivňuje biologickou využitelnost jódu negativně , jsou látky zvané glukosinoláty. K rostlinám obsahujícím glukosinoláty patří brukvovitá zelenina - zelí, květák, kedluben, brokolice a růžičková kapusta. Působením enzymu, který je obsažen přímo v těchto rostlinách, dochází během trávení ke vzniku látek (například thiokyanát), které blokují příjem jódu štítnou žlázou. Negativní vliv na metabolismus jódu by však měla konzumace enormního množství těchto potravin.

Stupeň zásobení organismu jódem se posuzuje:

• Stanovením množství jódu vyloučeného v moči za 24 hodin (takzvaná jodurie) – normální hodnoty jsou cca 100–800 µg jodu/g kreatininu. 
• Stanovením koncentrace thyroxinu nebo trijodthyroninu v krvi (například metodou RIA – radiační imunoanalýza).

Všeobecně můžeme říci, že v oblasti střední Evropy je zásobení jódem dostatečné až mírně deficitní. K možnostem prevence nedostatku jodu patří například jodizace kuchyňské soli v množství 15–25 µg jodu/g NaCl, fortifikace (obohacování) kojenecké stravy nebo jodace krmiv pro hospodářská zvířata – což zajišťuje navýšení obsahu jodu v mase a mléce a následně v mléčných výrobcích. 

 

--- konec článku ---