Synbiotika – dvě složky ruku v ruce

Základní informace

Pojmy probiotika, prebiotika a synbiotika jsou v současnosti velmi hojně užívány, ale mnoho lidí tyto pojmy zaměňuje a plete jejich význam. V této kapitole si vysvětlíme, co to jsou synbiotika.

Synbiotika jsou potraviny nebo doplňky stravy, které obsahují jak probiotikum, tak i prebiotikum. Tyto dvě složky se v potravině vzájemně pozitivně ovlivňují – a to tak, že jejich společný vliv na prospěšnou mikroflóru střev je vyšší než při aplikaci jen jedné z nich (samotného probiotika nebo samotného prebiotika). Pokud jsou synbiotika užívána pravidelně a v dostatečném množství, jejich hlavním přínosem pro konzumenta je zlepšení přirozené rovnováhy střevní mikroflóry, což významným způsobem ovlivňuje celkový zdravotní stav.

Samotné slovo „synbiotikum“ pochází z řečtiny a vzniklo jako paralela ke slovu „probiotikum“. Skládá se ze dvou částí: „syn“ a „bios“, což v překladu znamená „společně“ a „život“. Název odkazuje na společné synergické působení probiotika a prebiotika. 

Jak jsme již naznačili na začátku článku synbiotika obsahují jak probiotika, tak i prebiotika. Jako probiotika většinou označujeme bakterie z rodu Bifidobacterium, Lactobacillus a Streptococcus. Bakterie rodu Bifidobacterium svým vzhledem připomínají tyčinku, ale mohou mít také tvar „V“ nebo „Y“. Mezi nejznámější zástupce patří Bifidobacterium bifidum, B. breve, B. adolescentis, B. animalis, B. lactis, B. longum, B. infantis. Bakterie rodu Lactobacillus jsou typické především schopností dokonale rozkládat mléčný cukr laktózu na kyselinu mléčnou. Právě laktobacily jsou nejčastěji přítomné v trávicí soustavě nebo v poševní mikroflóře. Mezi nejznámější zástupce laktobacilů patří: Lactobacillus acidophilus, L. bulgaricus, L. casei, L. rhamnosus, L. plantarus, L. helveticus, L. kefiri. Dalším hlavním rodem, který se řadí do probiotik je Streptococcus. Jejich tvar je kulovitý (koky – jako kuličky) a charakteristické uspořádání je řetízkovité – odtud pochází i jejich název, který je odvozen z řeckého slova „streptos“, což znamená ohebný nebo zkroucený (jako řetěz). Jsou přirozenou součástí střevní mikroflóry, vyskytují se přirozeně na kůži i sliznicích, hojně se využívají v potravinářství, ale některé druhy mohou být také původci závažných onemocnění – např. Streptococcus pneumoniae nebo Streptococcus agalactiae. Mezi nejvýznanější zástupce streptokoků s probiotickou funkcí patří: Streptococcus thermophillus a Streptococcus salivarius.

Druhou hlavní součástí synbiotika je prebiotikum. Jedná se o označení pro nestravitelnou část potravin nebo potravinářských surovin, která má nepřímo velmi významný stav na naše zdraví. V porovnání s probiotiky, o kterých jsme si povídali v článku „Probiotika“, nejsou prebiotika mikroorganismy. Ale jak již částečně podobný název naznačuje, jsou probiotika a prebiotika ve vzájemně velmi úzkém vztahu. Velmi zjednodušeně můžeme říci, že prebiotika jsou potravou pro probiotika. Prebiotika (například vláknina) podporují růst a aktivitu střevní mikroflóry (probiotik) a tím pádem mohou ovlivňovat zdravotní stav konzumenta. Pro vysvětlení toho jak fungují probiotika a prebiotika můžeme použít následující příklad: Pokud konzumujeme probiotika (ve formě funkčních potravin, jogurtů, kefírů apod. nebo ve formě doplňků strav), ale zároveň naší stravě nejsou obsaženy prebiotika (dostatek vlákniny nebo je nedoplňujeme pomocí doplňků stravy), dojde k tomu, že sice do našeho organismu dostaneme živé mikroorganismy (probiotika), ty se usídlí v našem trávicím traktu, ale nebudou mít dostatek potravy a v důsledku toho se nebudou moci rozmnožovat a vytvářet aktivitu a postupem času veškeré živé mikroorganismy uhynou a dojde k porušení přirozené střevní mikroflóry. 

Zdroj: www.youtube.com

Funkce v organismu člověka

Synbiotika příznivě ovlivňují zdraví svého konzumenta hned několika způsoby. Vzhledem k velké individualitě přirozeného složení střevní mikroflóry v rámci populace je někdy poměrně obtížné v rámci populačních studií zjistit přesný vliv konzumace synbiotik. Synbiotika působí v lidském organismu komplexně a přináší celou řadu zdravotní benefitů.

Funkce synbiotik v lidském organismu:

• Brzdí rozmnožování nežádoucích (patogenních) mikroorganismů vyskytujících se ve střevech.
• Produkují bakteriostatické a baktericidní látky.
• „Soutěží“ s patogenními bakteriemi o životně důležité látky jako jsou vitaminy, růstové faktory a další nezbytně důležité látky.
• Produkují kyselinu mléčnou, čímž snižují střevní pH, a tak přímo působí proti patogenním bakteriím.
• Zajišťují obranu organismu před širokou škálou střevních patogenů, jako jsou například bakterie z rodu Salmonella, Shigella, Clostridium, Helicobacter nebo kvasinky Candica albicans.
• Podporují správnou funkci imunitního systému, protože až 70 % lidského imunitního systému se nachází ve střevech.
• Podporují přirozenou rovnováhu střevní mikroflóry (zabraňují přemnožení nežádoucích nebo patogenních mikroorganismů), která má pro naše celkové zdraví velmi důležitou a nenahraditelnou funkci.
• Zlepšují a zefektivňují trávení.
• Podílejí se na střevní syntéze vitaminů skupiny B a vitaminu K2.
• Zvyšují prokrvení střevní sliznice.
• Pomáhají rozkládat nestrávené zbytky potravy.
• Mají příznivý vliv na mikroflóru tlustého střeva.
• Snižují energetický příjem z potravin.
• Zvětšují objem stolice a potlačují zácpu.
• Působí jako prevence rakoviny tlustého střeva a konečníku.
• Prevence a zeslabení střevních infekcí a průjmů.
• Pravděpodobně snižují hladinu cholesterolu v krvi – zejména oxidovaného LDL v krvi.
• Působí jako prevence osteoporózy.
• Snižují zánětlivé reakce sliznice tlustého střeva – Crohnova choroba a ulcerózní kolitida.
• Podporují vstřebávání některých minerálních prvků – především vápník a hořčík.
• Podporují vyšší produkce mastných kyselin s krátkou délkou řetězce, které pozitivně ovlivňují vnitřní prostředí, stav a funkci tlustého střeva.

Střevní mikroflóra, je unikátní mikrosvět organismů, které jsou charakteristické a unikátní pro každého jedince. Je fascinující, že na celém světě se prakticky nenajdou dva lidé, kteří by měli naprosto stejné zastoupení střevní mikroflóry. Ve střevní mikroflóře se vyskytují dvě velké skupiny mikroorganismů, které rozdělujeme podle toho, jaké účinky mají na náš organismus. První velkou skupinou jsou mikroorganismy s pozitivním vlivem na naše zdraví – nazýváme je „užitečné“ nebo „prospěšné“ a druhou skupinou jsou bakterie pro naše zdraví nepříznivé až škodlivé. Tyto škodlivé bakterie mohu být patogenní – to znamená, že způsobují různá onemocnění. Pro celkový zdravotní stav organismu je nesmírně důležitá rovnováha střevní mikroflóry – zjednodušeně řečeno, v našich střevech musí být vždy naprostá většina „užitečných“ bakterií. Pokud dojde k narušení této rovnováhy, zejména v oblasti tlustého střeva, může to být příčinou různých zažívacích problémů – např. plynatost, překyselení, nadýmání, zácpa, průjem, křeče, které se mohou postupem času přeměnit na závažná onemocnění, jako jsou záněty střeva, ulcerózní kolitida, alergie nebo dokonce rakovina střev. 

Je nesmírně důležité si uvědomit, že náš organismus je přirozeným domovem téměř 500 odlišných bakteriálních druhů a jejich přítomnost je nezbytně nutná pro správné fungování našeho organismu! Bohužel existuje mnoho faktorů a situací, které mohou přirozenou rovnováhu střevní mikroflóry narušit:

• hnilobné bakterie z potravin, které podléhají hnilobě – maso, uzeniny, vnitřnosti, vejce anebo částečně zkažené potraviny,
• infekce, jako např. Helicobakter pylori,
• změna stravovacích návyků,
• nedostatek vlákniny ve stravě,
• stres,
• alkohol,
• antibiotika – užívané při léčbě infekčních onemocnění,
• cytostatika – léky používané při léčbě rakoviny,
• imunosupresiva – léky na potlačení imunity.

Historie

Historie objevování a poznávání účinků zakysaných mléčných výrobků (probiotik), ideálně v kombinaci s prebiotiky (vlákninou), resp. synbiotik sahá až do dávné minulosti. O pozitivním působení zakysaných mléčných výrobků se dočteme dokonce i v Bibli, přesněji v jejím Starém zákoně. V knize Genesis 18.8 zjistíme, že dlouhověkost Abraháma je přisuzována pozitivnímu vlivu kyselého mléka a výrobků z něho na jeho zdraví. 

Při hledání historických mezníků, které jsou v souvislosti s synbiotiky, je nezbytně nutné si uvědomit, že vůbec teorie o pozitivním působení střevní mikroflóry na lidské zdraví mohla následovat až poté, co byla objasněna existence samotných mikroorganismů a jejich úloha v patogenezi různých choroba dějů. Za „otce“ mikrobiologie je považován nizozemský přírodovědec Antonie van Leeuwenhoek, který žil v letech 1632 až 1723. Avšak širší rozvoj mikrobiologie nastal až mnohem později – zejména v 19. a 20. století. Za skutečné zakladatele a průkopníky moderní bakteriologie a mikrobiologie jsou považováni francouzský chemik, biolog a lékař Louis Pasteur a německý lékař a mikrobiolog Robert Koch. Na základě jejich objevů a teorií postavili svou práci mnozí jejich následovníci.

Na Pasteurově institutu v Paříži, který byl založen v roce 1887, pracoval i ruský bakteriolog a imunolog Ilja Iljič Mečnikov (1845–1916). Právě on jako první vyslovil teorii o souvislosti mezi konzumací výrobků s obsahem bakterií mléčného kvašení a příznivými účinky na lidské zdraví. Jeho výzkumy probíhaly na Balkáně, kde studoval stravu tamních obyvatel a její vliv na zdraví. Dlouhověkost tamních obyvatel přisuzoval právě vysoké konzumaci jogurtů a jiných zakysaných mléčných výrobků. Vysvětlení jeho teorie znělo následovně: „Bakterie mléčného kvašení v trávicím traktu brzdí nadměrné množení proteolytické mikroflóry, která tvoří pro organismus škodlivé štěpné produkty proteinů. Svou teorii nazval „Teorie autointoxikace bakteriemi ze střeva, které je třeba utlumit podáním jiných bakterií – bakterií mléčného kvašení.“ Za svou práci získal v roce 1908 Nobelovu cenu za medicínu. Konkrétní mikroorganismus, který byl tak hojně přítomný v bulharských jogurtech, byl později identifikován jako Lactobacillus delbrueckii, ssp. bulgaricus. V roce 1920 však L. F. Rettger prokázal, že tato bakterie neosidluje lidské střevo a tím částečně oslabil Mečnikovovy teorie. Nicméně výzkum v oblasti probiotik úspěšně pokračoval dále.

Německý profesor mikrobiologie Alfred Nissle byl další velmi důležitou osobností ve výzkumu probiotik. V roce 1916 publikoval svou práci o probiotickém kmeni Escherichia coli. Již o rok později, v roce 1917 začala první farmaceutická firma vyrábět kapsle obsahující tento bakteriální kmen, a to pod názvem „Mutaflor“.

V Pasteurově institutu v Paříži byla mezitím popsána bakterie, která se vyskytuje ve střevě u kojenců a byla označena jako Bacillus bifidus communis. Později byla přejmenována na Bifidobacterium a byl prokázán její pozitivní vliv na prevenci průjmů u dětí.

Termín „probiotikum“ byl zaveden do praxe až mnohem později, přesně v roce 1953. Poprvé ho použil německý bakteriolog Werner Georg Kollath (1892–1970) a vysvětlil ho jako opak antibiotika. První ucelenou oficiální definici probiotik uvádí v roce 1974 anglický mikrobiolog R. B. Parker. Probiotikum bylo tehdy definováno jako faktor pocházející z mikrobů, který stimuluje růst jiných bakterií. V roce 1991 dochází ještě k dalším úpravám definice (R. Fuller), která se v podstatě v nezměněné podobě používá dodnes. Definice nám říká, že se jedná o živé mikroorganismy, které se vyskytují v doplňcích stravy nebo v potravinách a mohou prospívat zdraví hostitele tím, že ovlivňují jeho mikrobiální rovnováhu. Definice byla poměrně striktně zaměřena pouze na účinky na gastrointestinální trakt. V průběhu času došlo k rozšíření celé definice také na další buňky a tkáně. Zjistilo se totiž, že pozitivní efekt probiotik není pouze na střevní mikroflóru, ale vztahuje se téměř na celý organismus člověka.

Až mnohem později než byly známy probiotika a jejich vliv na lidský organismus se zjistilo, že účinky probiotických potravin se znásobují při společném užívání s prebiotiky (např. s vlákninou nebo inulinem). V současnosti je na trhu k dostání řada symbiotických produktů. Jedná se zejména o kysané mléčné výrobky – jogurty, jogurtová mléka nebo acidofilní nápoje. Tyto výrobky obsahují probiotické bakterie společně s prebiotiky (např. inulin nebo oligofruktóza).  

V posledních letech dochází ke stále stoupající informovanosti o synbioticích a také zájem o synbiotické potraviny i doplňky stravy je stále na vzestupu. Nabídka současného trhu je velmi pestrá a stále se rozšiřuje.

Doporučený denní příjem

Doporučený denní příjem synbiotik není v současnosti legislativně stanoven, a proto je vždy nutné se u doplňků stravy řídit doporučeným denním dávkováním dle výrobce a u potravin se řídit všeobecnými výživovými doporučeními. 

Je důležité si uvědomit, že probiotické bakterie, které přijmeme v potravě, nebo v doplňcích stravy, nekolonizují lidské střevo trvale. Aby bylo zajištěno, že probiotické bakterie budou v lidském organismu příznivě působit především v době po jejich příjmu, je nezbytně nutné, aby splňovaly několik kritérií:

• Dostatečná koncentrace probiotik v daném výrobku - dle platné legislativy je stanovena hodnota vyšší nebo rovna 10⁶ KTJ/g^* v tenkém střevě a 10⁸ KTJ/g ve střevě tlustém. Jako minimální hodnota v potravinách a doplňcích stravy se uvádí 10¹⁰ KTJ/g. Tyto hodnoty jsou stanoveny jen přibližně, ale i přesto jsou závazné. Stanovení těchto hodnot je velmi náročné, především vzhledem k obrovské individualitě přítomnosti střevní mikroflóry u každého jedince. Většinou nelze přesně stanovit přesný počet bakterií, které projdou gastrointestinálním traktem a dostanou se do cílových orgánů. Pokud je výrobek označený jako „probiotický“ nebo „s obsahem probiotik“ musí obsahovat uvedené množství živých mikroorganismů i v den končící trvanlivosti! Pokud by byl jejich obsah v přípravku výrazně nižší, probiotické bakterie by již neměly v našem organismu požadovaný účinek. 

^{*KTJ/g – kolonii tvořících jednotkek – jednotka užívaná pro vyjádření počtu přítomných mikroorganismů}

• Odolnost vůči žaludečním a žlučovým kyselinám a pankreatickým šťávám – v žaludku se pH pohybuje mezi hodnotami 1 až 2, žaludeční prostředí obsahuje sekrety obsahující prekursory proteolytických enzymů a HCl. Naproti tomu, žlučové kyseliny jsou lehce alkalické. Pankreatické šťávy jsou výrazně alkalické (pH 7,1 až 8,3), obsahují hydrogenfosfáty a enzymy – trypsin, chymotrypsin, elastázu, amylázu, lipázu apod. Jedině pokud jsou probatické bakterie extrémně odolné, jsou schopné odolat těmto podmínkám a dorazit do tlustého střeva vitální. Zde jsou schopny kolonizovat (osídlit) střevní sliznici a vykonávat veškeré své důležité funkce.
    
• Odolnost vůči výrobnímu procesu potraviny a životaschopnost po celou dobu trvanlivosti potraviny
   

Shrnutí podmínek, za kterých se dá potravina nebo doplněk stravy považovat za synbiotikum:

• humánní (lidský) původ,
• nepatogenita,
• odolnost vůči podmínkám lidského trávicího traktu (kyselé žaludeční prostředí, přítomnost žluči, alkalické žaludeční šťávy s vysokým obsahem enzymů) - substrát nesmí být hydrolyzován (rozložen) a/nebo vstřebán v žaludku a tenkém střevě,
• odolnost vůči výrobnímu procesu potraviny,
• životaschopnost po celou dobu trvanlivosti potraviny,
• prokazatelný pozitivní vliv na zdravotní stav konzumenta,
• vždy musí být znám jejich původ, čistota, chemické složení a struktura.

Nejdůležitější přírodní zdroje

Nejdůležitějším zdrojem kvalitních synbiotik v naší stravě jsou zejména přirozené potraviny a vysokou nutriční hodnotou. Z výživového hlediska můžeme tyto potraviny označovat také jako funkční potraviny.  Zde je jejich přehled:

• Synbiotické jogurty a další zakysané mléčné výrobky – jogurty, kefíry, acidofilní mléka, kysané podmáslí apod. veškeré tyto potraviny mohou být produkovány také ve verzi synbiotické.Pokud je kvalitní jogurt s probiotickou kulturou obohacen o prebiotickou složku (inulin, oligofruktóza, vláknina apod.), jde o klasický příklad takzvané funkční potraviny. Je však velmi důležité si vybrat ten správný výrobek – není totiž jogurt jako jogurt. Při výběru jogurtu se zaměřte na to, aby obsahoval tzv. živé kultury. Na obale to poznáte díky označení Lactobacillus acidophilus nebo Bifidobacterium bifidum. Dejte vždy přednost raději přírodním výrobkům bez příchuti, a pokud Vám jejich chuť nevyhovuje, raději si je doma doslaďte čerstvým ovocem nebo medem.

Toxicita

Vzhledem k tomu, že probiotické mikroorganismy jsou přirozenou součástí našeho organismu, a prebiotika jsou přirozenou součástí našeho jídelníčku, je jejich toxicita prakticky vyloučena. Nejsou známé žádné vedlejší účinky nebo interakce s jinými léky, doplňky stravy nebo léčivými rostlinami. Ve výjimečných případech je možná alergická reakce (pravděpodobně na některou složku potraviny nebo doplňku stravy, ne na samotné synbiotikum). Pokud se po užívání synbiotik vyskytnou jakékoliv neobvyklé reakce, přestaňte synbiotikum užívat a poraďte se se svým ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem.

Při běžném užívání synbiotik dle doporučení výrobce není možné, aby došlo k předávkování. Při nadměrném nebo neuváženém příjmu synbiotik (zejména ve velmi vysoké koncentraci prostřednictvím doplňku stravy) se mohou vyskytnout zažívací potíže jako je průjem, zácpa, bolesti břicha, plynatost nebo zvýšená střevní motilita (pohyby střev). V naprosté většině případů je však suplementace synbiotiky velmi dobře snášena bez negativních vedlejších účinků u všech věkových skupin a doporučuje se také jako vhodná suplementace v těhotenství. 

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) nejsou pro synbiotika vydána žádná schválená zdravotní tvrzení.

Zajímavosti

Pravděpodobně se poměrně často setkáváte s názvy, jako jsou probiotika, prebiotika nebo synbiotika. Jedná se o podobná slova, které se lidem velmi často pletou nebo je zaměňují, jejich význam je však zcela odlišný. Pojďme si jednotlivé pojmy stručně vysvětlit:

• Probiotika – živé mikroorganismy, které přispívají ke zlepšení zdravotního stavu svého konzumenta, jsou-li konzumovány v adekvátním množství. Jejich pozitivní vliv je zaměřen především na zlepšení rovnováhy střevní mikroflóry. Také napomáhají udržovat v perfektním stavu celou naši trávicí soustavu.

• Prebiotika – jedná se o nestravitelnou složku potravy, která slouží jako substrát (krmivo) pro specifické (přátelské) bakterie střevní mikroflóry. Tímto mechanismem nepřímo zlepšuje zdravotní stav konzumenta. Konkrétní příklady prebiotik jsou oligofruktóza nebo inulin.

• Synbiotika – představují produkty, které obsahují jak probiotika, tak současně také prebiotika. Velmi důležitý je jejich takzvaně synergický efekt – to znamená, že se jejich účinky vzájemně podporují a zesilují. Klasickým příkladem synbiotika může být jogurt s bifidobakteriemi a oligofruktózou.

• Parabiotika – jedná se o inaktivované (usmrcené, neaktivní) mikroorganismy nebo buněčné frakce, které mají imunomodulační účinek – podporují přirozenou funkci imunitního systému.

• Antibiotika – látky, produkované bakteriemi a houbami nebo syntetické, které inhibují růst nebo usmrcují mikroorganismy. Jejich působení však není selektivní, takže účinkují stejně na patogenní i prospěšné mikroorgamismy – může dojít k narušení střevní mikroflóry v období léčby antibiotiky.

   

--- konec článku ---