Vrbovka – při potížích s močovým ústrojím a prostatou

Základní informace

Vrbovka je účinná léčivá bylina, která se využívá zejména při potížích s močovým ústrojím a prostatou. Její účinky a možnosti využití jsou však mnohem širší a v současnosti jsou někdy bohužel opomíjeny. Díky obsaženému komplexu biologicky aktivních látek působí vrbovka také antioxidačně, protizánětlivě a antibakteriálně. Vrbovka se obzvláště doporučuje pro muže středního a vyššího věku.

Fermentované listy z vrbovky se dříve využívaly jako náhrada pravého čaje, protože jejich chuť i vůně je velmi podobná. Odtud vznikl název Ivanův čaj, který se pro odvar z vrbovky dříve využíval.

V lidovém léčitelství, farmacii i potravinářství se nejčastěji využívají tyto druhy:

• Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum)
• Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium)
• Vrbovka horská (Epilobium montanum)

Funkce v organismu člověka

Vrbovky se řadí mezi klasické léčivé byliny, které dobře znali již naši předkové. Díky kombinaci účinných látek má vrbovka antioxidační, antibakteriální a protizánětlivé účinky. Toto působení je základem pro využití léto léčivé byliny při potížích s prostatou, močovými cestami a ledvinami. Vrbovka má také detoxikační účinky a podporuje čištění krve. V lidovém léčitelství se vrbovka využívá zejména při potížích jako je bolestivost při močení, časté nutkání k močení, drobné úniky moči, záněty močového měchýře, ledvin nebo prostaty. Vrbovka (případně společně s dalšími bylinami) podporuje upravení pružnosti endotelu močové trubice a ta pomáhá předcházet vzniku edémů. Vzhledem k vysoké koncentraci biologicky aktivních látek s protizánětlivým a antibakteriálním účinkem by měla vrbovka působit úlevu při akutních zánětech močových cest.

Díky obsahu biologicky aktivních látek, které jsou strukturně podobné ženským pohlavním hormonům se vrbovka doporučuje pro udržování menstruačního a premenstruačního komfortu a je obzvláště vhodná také pro ženy v klimakteriu. Vrbovka podporuje psychickou pohodu, relaxaci a také dobrý spánek. Nálev z vrbovky se doporučuje také při bolestech hlavy nebo migrénách. V neposlední řadě vrbovka podporuje a urychluje hojení ran.

Vrbovky je vhodné kombinovat také s dalšími bylinami, které mají podobné účinky. Jedná se například o přesličku, brusnici brusinku, medvědici lékařskou, zlatobýl nebo břízu. Tyto byliny při vhodných kombinacích vykazují synergické účinky – to znamená, že se navzájem podporují a zesilují a doporučuje se tudíž jejich společné užívání.

Léčebný čaj na potíže s prostatou podle Marie Treben:

Mladé listy vrbovky úzkolisté (sušené nebo čerstvé) smícháme s celíkem zlatobýlem a/nebo vřesem a jednu čajovou lžičku zalijeme asi 250 až 300 ml vroucí vody. Necháme asi 10 minut vyluhovat a popíjíme 2–3 denně, nejlépe před jídlem. Můžeme použít také samotné listy vrbovky. Ideální je vypít asi 1 litr tohoto nálevu denně.

Všeobecně známé účinky vrbovky na naše zdraví:

• Podporuje normální funkci prostaty.
• Působí protizánětlivě a antibakteriálně.
• Napomáhá tlumit otoky.
• Podporuje čištění krve.
• Napomáhá detoxikaci organismu.
• Zevní použití podporuje hojení ran.
• Má podpůrné účinky při onemocnění ledvin a močového ústrojí.
• Podporuje libido a sexuální aktivitu.
• Podporuje psychickou pohodu a relaxaci.
• Přispívá k optimálnímu spánku.
• Podporuje léčbu kožních onemocnění, např. lupénky.
• Podporuje menstruační a premenstruační komfort.
• Může podporovat psychickou pohodu zejména u žen v klimakteriu (doporučuje se kombinace s hluchavkou a kontryhelem).
• Působí antioxidačně – podporuje eliminaci oxidačního stresu v organismu.
• Podporuje imunitní systém a přirozenou obranyschopnost organismu.

Obsažené účinné látky

• flavonoidy – kvercetin, sitosteroly, lektiny, myricetin a další,
• třísloviny,
• steroly,
• anthokyany,
• deriváty kyseliny gallové,
• pektiny,
• vitamin C,
• alkaloidy,

Historie

Rod vrbovka (Epilobium) popsal již švédský přírodovědec a lékař Carl Linné ve svém díle Species plantarum z roku 1753. V historii se vrbovka využívala především pro domácí použití pro přípravu „čajového nápoje“, který jsou chutí i vůní připomínal pravý černý čaj, který byl velmi vzácným a nedostatkovým zbožím. Používání vrbovky ve fermentované formě jako čaje pochází pravděpodobně z Ruska.

Používání vrbovky bylo rozšířené i v severní Americe. Indiánský kmen Denaina požíval, podle dochovaných písemných záznamů, mízu z vrbovky při zevním ošetřování ran, zánětů kůže, povrchových zranění a odřenin. Indiánští šamani věřili, že tato bylina má protizánětlivé a léčebné účinky a tyto rány.

Vrbovku pro léčitelské použití proslavila zejména rakouská bylinářka Maria Treben v 80. letech 20. století. Léčebné účinky této úžasné bylinky jsou popsány například v knihách Zdraví z boží lékárny nebo Léčebné úspěchy Marie Treben.

V českém lidovém herbáři z roku 1899 se o vrbovce dočteme následující: „Kořen a letorosty mladé jedí se. Kořen a listy potřebují se za lék, jenž obměkčuje, rozhání a svírá.“

V současnosti dochází opět k obnovení zájmu o přírodní léčbu a s ním i o vzestup zájmu o léčivé byliny, včetně vrbovky. Proto se můžeme s vrbovkou poměrně často setkat v bylinářstvích, zdravých výživách i lékárnách. Uplatňuje se při výrobě čajových směsí, doplňků stravy i léčiv. Její účinky a působení v organismu jsou léty a tradicemi prověřené a její použití je jednoduché a bezpečné.

Doporučený denní příjem

Některé vrbovky se všeobecně hodnotí jako zcela bezpečné a zdraví prospěšné léčivé byliny, která ovšem nemají legislativně stanovenou doporučenou denní dávku ani maximální denní dávku. Jedná se především o vrbovku malokvětou, vrbovku horskou nebo vrbovku chlumní.

Budete-li chtít užívat vrbovku v podobě doplňků stravy, na trhu je k dispozici několik typů výrobků - jedná se zejména o čaje a čajové směsi, případně i tablety nebo kapsle. Při výběru přípravků se prosím vždy zaměřujte na kvalitní suroviny i zpracování a vybírejte si přípravky ideálně v lékárnách, kvalitních prodejnách se zdravou výživou, bylinářstvích nebo od renomovaných výrobců na internetových obchodech. Pokud užíváte vrbovku ve formě doplňků stravy, vždy se řiďte doporučeným dávkování dle výrobce. Doporučené dávkování jednotlivých výrobků se může lišit dle složení přípravku. Přesné dávkování se vždy odvíjí od konkrétního složení přípravku, zdravotních potíží, aktuálním fyzickém i psychickém stavu a podobně.

Všeobecně doporučované denní dávkování pro dospělého člověka je většinou 1 čajová lžička drogy vrbovky (natě) na jeden šálek vroucí vody (250 ml) – v závislosti na tělesné hmotnosti, pohlaví, fyzickém stavu a podobně. Obvyklou formou podávání je zapaření a vyluhování asi 10 až 20 minut. Doporučená denní dávka jsou 2 šálky denně, dle aktuálních zdravotních potíží.

Vzhledem k vysokému obsahu tříslovin se většinou nedoporučuje dlouhodobý příjem vyššího množství extraktu z vrbovky. U citlivých osob může dojít k podráždění sliznice trávicího traktu nebo ke gastrointestinálním potížím. Byla prokázána také interakce mezi vrbovkou a perorálním příjmem thiaminu (vitamin B1), doplňků stravy s obsahem železa a léčiv s obsahem alkaloidů. Proto se nedoporučuje společné užívání výše uvedených látek.  

Původ, výskyt a pěstování

Vrbovky mají původ pravděpodobně ve střední a jižní Evropě. V současnosti mají velmi rozsáhlý areál přirozeného výskytu, který zahrnuje celou Evropu včetně severských oblastí (Islandu i Grónska), Malou Asii, Kavkaz, Sibiř, Dálný východ i Japonsko. Vrbovka se přirozeně vyskytuje také ve velké části Severní Ameriky, s výjimkou jihovýchodní části USA. V České republice se jedná o hojně rozšířený druh, který se vyskytuje od nížin až po horské oblasti.

Charakteristické stanoviště pro vrbovky jsou lesy a lesní stanoviště, paseky, okolí lesů, rumiště, okraje cest a silnic, železniční náspy, lomy a podobně. Nejlépe se jí daří v pospolitých porostech na kamenitých, štěrkovitých, hlinitopísčitých nebo hlinitých půdách. Zajímavostí je, že vrbovky velmi dobře rostou i na spáleništích a podobných lokalitách, kde mohou být zcela dominantním druhem.

Domácí pěstování vrbovky ze semínek je nenáročné a vhodné i pro začínající zahrádkáře. Přímý výsev vrbovky se většinou provádí během května. Stanoviště by mělo být optimálně spíše vlhčí, s hlinitou půdou. Sběr listů se provádí zpravidla během kvetení vrbovky (od června do září). Při sběru ve volné přírodě bychom si měli dávat pozor na záměnu různých druhů vrbovek.

Toxicita

Všeobecně se vrbovky považují za bezpečné byliny, které nemají zpravidla žádné negativní vedlejší účinky.

Pokud užíváte vrbovky ve formě doplňku stravy (většinou ve formě bylinného čaje nebo čajové směsi), dodržujte vždy doporučené dávkování dle výrobce. Doporučujeme nakupovat jen kvalitní produkty v lékárnách, prodejnách zdravé výživy nebo od spolehlivých a ověřených výrobců.

Ve výjimečných případech se může po konzumaci vrbovky vyskytnout alergická reakce – většinou jde o podráždění pokožky u osob se zvýšenou citlivostí. V tomto případě přestaňte potravinu nebo doplněk stravy okamžitě konzumovat a vyhledejte lékařskou pomoc.

Vzhledem k vysokému obsahu tříslovin se většinou nedoporučuje dlouhodobý příjem vyššího množství extraktu z vrbovky. U citlivých osob může dojít k podráždění sliznice trávicího traktu nebo ke gastrointestinálním potížím. K těmto potížím dochází většinou po konzumaci nadměrného množství vrbovky, případně příliš silného nálevu.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro vrbovku používat následující tvrzení:

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) podporuje:

• normální funkci prostaty,
• normální funkce močové soustavy,
• normální trávení.

Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium) podporuje:

• normální funkci prostaty,
• menstruační a premenstruační potíže,
• nenopauzální komfort,
• pohyblivost kloubů,
• antioxidační působení,
• normální funkci dolních močových cest,
• normální trávení a kontrolu tělesné hmotnosti,
• osvěžení těla,
• pročištění a detoxikaci organismu,
• přirozenou obranyschopnost organismu,
• duševní zdraví, relaxaci a spánek.

Zajímavosti

• Jiné názvy pro vrbovku jsou chamerion, zauchneria, Ivanův čaj, ohnivá bylina, pejří, vrbka nebo ohňová rostlina.
• Český název vrbovka vznikl podle stromu vrby, s níž má velmi podobný tvar listů.
• Latinské rodové jméno „Epilobium“ má původ pravděpodobně ve strarořečtině a skládá se ze dvou slov – „epi“ a „lobos“. První z nich v překladu znamená na, nad nebo při a druhé z nich označuje „lalok“.
• Latinské druhové jméno vrbovky úzkolisté – „angustifolium“ – je složeno ze slov „angustus“ a „folium“ což v překladu znamená „úzký list“. Toto pojmenování přesně vystihuje tvar listů této byliny.
• Vrbovka úzkolistá je od roku 1957 symbolem teritoria Yukon v severozápadní části Kanady a je vyobrazena dokonce i na jeho vlajce.
• V roce 2002 byla vrbovka vyhlášena jako květina města Londýna, a to díky historickým událostem po druhé světové válce. Po vybombardování Londýna byla vrbovka jednou z prvních květin, které začaly růst na ruinách města a stala se tak symbolem jeho obnovy a znovuzrození.
• Vrbovka úzkolistá se někdy také označuje jako vrbka úzkolistá.
• Vrbovka úzkolistá patří mezi tzv. antrakofilní rostliny. To znamená, že se těmto rostlinám velmi dobře daří na spáleništích, kde je výživná půda a dobře se prohřívá. Díky tomu dochází k lepšímu klíčení jejich semen. Navíc v takovýchto oblastech nemá vrbovka velkou konkurenci.

Zdroj: www.youtube.com

 

--- konec článku ---