Ženšen – pojí starověké poznatky se současnými potřebami

Základní informace

Ženšen pravý neboli Všehoj ženšenový, latinsky Panax ginseng nebo také Eleutherococcus senticosus, je jedna z nejznámějších exotických léčivých rostlin. Jedná se o rostlinu z čeledi aralkovité (Araliaceae), kam patří také například břečťan. Užívaná část této rostliny pro potravinářské a farmaceutické účely je kořen. Další používané názvy pro tuto léčivku jsou: všehoj americký, jen šen, lidský kořen nebo kořen nesmrtelnosti. 

Ženšen je zázračnou i záhadnou rostlinou současně. Kořen této nenáročné, liánovité rostliny se užíval v léčitelství od nepaměti, je zmiňován ve více než 1500 knihách a odborných publikacích, a přesto se o jeho účincích vedou nekonečné spory. 

Jeho zastánci nazývají ženšen tím nejlepším tonikem, což je vlastně čínský lékařský termín pro celkový životabudič. Tvrdí, že rostlina posiluje celkové zdraví, imunitní systém, funkci ledvin, podporuje snižování vysokého krevního tlaku, podporuje léčbu cukrovky, rakoviny, impotence a s největší pravděpodobností i onemocnění srdce. Na druhou stranu jeho odpůrci tvrdí, že rostlina vlastně nemá žádný pozitivní skutečně prokázaný účinek. Ani současným vědeckým výzkumům se zatím nepodařilo tuto rozepři vyřešit.

Funkce v organismu člověka

Vědecké výzkumy ukazují, že má tato zajímavá rostlina celou řadu pozitivních účinků na lidské zdraví, avšak ještě stále je potřeba pokračovat v objasňování mechanismu jejich účinků. Dostupné vědecké informace ukazují, že je bezpečná a účinná v mnoha různých indikacích. 

Mezi hlavní objevené účinné látky ženšenu patří panax-saponiny, panax-glykosidy, kyselina panaxová a panax-alkaloidy. A stále není vyloučeno, že ještě neexistují další. 

Ruský farmakolog z Akademie věd Israel I. Brekhman byl jedním z prvních vědců, který se zabýval léčivými účinky ženšenu (konkrétně ženšenem sibiřským – Eleutherococcus). Právě tento vědec jako první použil a objasnil termín adaptogen. Všeobecně můžeme adaptogeny charakterizovat jako rostlinné produkty nebo látky, které zvyšují odolnost organismu proti stresovým situacím (jako je např. zranění, úzkost, tělesná únava, stres, psychicky náročné situace). Jinak řečeno adaptogeny zlepšují schopnost organismu odolávat změněným podmínkám – adaptovat se na mě, přizpůsobit se jim. Odkud pochází také jejich název. Jinými slovy se označují jako biostimulátory, harmonizátory, tonika, omlazující rostliny nebo rostliny nesmrtelnosti. Později, v roce 1947, ruský vědec Nikolaj Lazarev vytvořil 3 hlavní kritéria, podle kterých se posuzuje, zda rostlina patří mezi adaptogeny:

1. Konzumace rostliny nebo jejího extraktu musí mít minimální nepříznivé působení na fyziologické funkce organismu (vedlejší nepříznivé účinky)
2. Konzumace rostliny nebo jejího extraktu musí zvyšovat odolnost organismu proti nepříznivým vlivům a mechanismus jejího působení je nespecifický a probíhá prostřednictvím široké škály fyzikálních, chemických a biochemických faktorů
3. Celkově musí mít konzumace rostliny nebo jejího extraktu normalizující účinek na lidský organismus, který zlepšuje všechny stavy a nezhoršuje žádný z nich

Uvádí se, že agaptogenní rostliny jsou jedinečné ve své schopnosti udržovat hormonální rovnováhu organismu, podporovat normální funkci imunitního systému a udržovat optimální homeostázu organismu, která je nezbytně nutná pro správné fungování celého organismu – homeostáza je stabilní vnitřní prostředí našeho organismu. Mnoho adaptogenních rostlin se tradičně využívalo již v tradiční čínské medicíně nebo indické ajurvédě. Kromě ženšenu jsou příkladem známých adaptogenů například klanopraška čínská, rozchodnice růžová, bazalka posvátná nebo příjemná, lékořice lysá, kustovnice čínská, rdesno mnohokvěté, vitánie snodárná nebo řeřicha peruánská.

Od roku 1960 proběhly během 30 let stovky studií, které byly zaměřeny na účinky ženšenu na lidský organismus. Bylo prokázáno, že ženšen odstraňuje únavu, a to i bez podání kofeinu, zlepšuje fyzickou odolnost, odstraňuje poškození způsobené fyzickým nebo psychickým stresem, předchází vyplýtvání antistresových hormonů a zlepšuje paměť.

Automatický překlad do češtiny k dispozici (návod pro nastavení)
Zdroj: www.youtube.com

Mezi hlavní oblasti pozitivních účinků ženšenu na lidský organismus patří:

• zlepšení celkového stavu organismu,
• zvýšení energie,
• zvýšení sportovního výkonu,
• zvýšení psychické výkonnosti,
• posílení imunity,
• snížení příliš vysokého krevního tlaku,
• cukrovka,
• impotence a snížená sexuální touha,
• mužská neplodnost,
• poškození jater,
• ztráta chuti k jídlu.

Nejnovější japonské studie ukazují, že ženšen by mohl být také účinným prostředkem na snížení hladiny cholesterolu v krvi a mohl by napomáhat předcházení vzniku krevních sraženin, které mohou být příčinou infarktů nebo mrtvic.

Tato rostlina se nám jeví jako opravdu zázračná, ale její účinky ještě vyžadují mnoho bádání a výzkumů, abychom objasnili všechny její pozitivní vlivy na lidský organismus a jejich mechanismy.

Historie

V prvním velkém atlase léčivých rostlin Šen-nung pe-cchao-ťing (Klasické léčivé rostliny Šen-nungovy), který byl sepsán kolem roku 3000 př.n.l. Moudrým mužem a císařem v jedné osobě (Šen-nungem), byl ženšen jednou z dominantních rostlin. Autor tuto rostlinu doporučoval na „projasnění mysli a posílení moudrosti“ a zmiňoval také, že „dlouhodobé užívání vede k dlouhověkosti“.

V Evropě lidé věřili tomu, že léčivé vlastnosti rostliny souvisejí s jejím vzhledem, a proto na základě tvaru kořene ženšenu věřili, že rostlina posiluje celé tělo, a to zejména u starších osob. Dříve byl proto často využíván na nemoci, které se objevují zejména ve vyšším věku – letargii, impotenci, artritidu, senilitu, klimakterické potíže nebo ztrátu sexuální touhy. Zejména v Číně, Korei a Japonsku dodnes považují ženšen za nejlepší a nejúčinnější tonikum. Název „kořen nesmrtelnosti“ je ovšem samozřejmě značně nadnesený.

Již v dávných dobách, kdy se rozšířilo všeobecné povědomí o léčivých účincích ženšenu, velmi se rozšířil jeho bezohledný sběr. Tímto se velmi snížil jeho přirozený výskyt a stal se velmi vzácnou a chtěnou surovinou. V určité době jeho cena dokonce překročila cenu zlata. Již v dávných dobách se podvodní obchodníci snažili prodávat jiné kořeny za velmi vysokou cenu a vydávat je za ženšen. Falšování této suroviny zůstává problémem až do dnešní doby.

Ženšen zůstal v Evropě neznámý až do 18. století, kdy asijští misionáři seznámili evropské botaniky s jeho zajímavými zdravotními účinky. Na rozdíl od jiných rostlin pocházejících z Asie, jako například zázvor nebo skořice, na začátku neměli Evropané k podivnému kořenu důvěru a už vůbec nevěřili na jeho léčivé účinky. 

V roce 1704 se francouzský cestovatel vrátil ze své cesty po Kanadě zpět do Paříže a přivezl vzorek kořene ženšenu amerického. Francouzi zjistili, jak obrovskou cenu má tento kořen v Číně a informovali o tom své kolegy v Montrealu. Z Kanady byla poslána celá loď naložená těmito kořeny a prodána do Číny za tehdy neuvěřitelnou cenu 10 dolarů za 9 dkg. V té době se z Kanady začalo do Číny posílat takové množství této suroviny, kolik jen byli schopni indiánští sběrači sehnat. Toto obchodování bylo drženo dlouho v tajnosti a indiáni si takto vydělávali velmi slušné peníze. 

Ve 40. letech 18. století byl ženšen v Americe jen velmi málo rozšířen a vyžíván, ale zprávy o jeho neuvěřitelně vysoké ceně a hodnotě v Číně se roznesly velmi rychle. Lodní nákupčí rozesílali letáky, že nakoupí rostlinu za cenu okolo 2 dolarů za kilogram. Mnoho místních obyvatel začalo tento kořen sbírat po krajině a z ženšenu se brzy stalo to nejvýhodnější vývozní zboží. Jeho cena stoupla a rychle předčila i ty nejvzácnější kožešiny.

Sedmdesátá léta 18. století jsou považována za „ženšenovou horečku“. Kvůli velkému rozšíření volného sběru tohoto kořene došlo k téměř úplnému vymizení této rostliny na východním pobřeží Severní Ameriky. Poté byli sběrači nuceni za touto výnosnou surovinou podnikat výpravy přes Appalačské pohoří do neprobádané divočiny západních oblastí. 

Původní obyvatelé Severní Ameriky se s ženšenem seznámili až díky jezuitům a začali jej využívat při vyčerpání z boje, k povzbuzení chuti a na podporu trávení. Některé kmeny přidávali tento kořen i do takzvaných nápojů lásky.

Američtí eklektici 19. století (předchůdci dnešních přírodních léčitelů) využívali ženšen při mentálním vyčerpání a přepracování, při ztrátě chuti k jídlu, trávicích potížích, astmatu, zánětu hrtanu, bronchitidě a tuberkulóze. Podle Kingovy knihy amerických lékařských předpisů z roku 1898 tato bylina „osvěžuje mužnou sílu“. 

V současnosti se bylináři i lidoví léčitelé stále drží čínských tradic a doporučují ženšen především jako tonikum podporující vitalitu, dlouhověkost, mužnost a odolnost vůči stresu a nemocem.

Doporučený denní příjem

Ženšen je všeobecně považován za bezpečnou bylinu, pokud je podávána dospělým osobám (s výjimkou těhotných a kojících žen a osob, kteří mají zdravotní problémy, které by mohla tato rostlina zhoršit) v běžně doporučovaných dávkách.

Léčivé účinky ženšenu lze využít v mnoha formách – čaj, prášek, tinktura, sirup, kapsle nebo tablety. Doporučujeme tyto přípravky nakupovat pouze v renomovaných obchodech se zdravou výživou, bylinářstvích nebo lékárnách. Zajistíte si tak maximální možnou kvalitu užívaného přípravku. Vždy dodržujte doporučené dávkování dle návodu od výrobce.

Léčebné dávky ženšenu by měli být ideálně užívány po konzultaci s vaším ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Pokud Vám užívání ženšenu způsobí menší zdravotní komplikace (jako je například nespavost, alergické příznaky nebo zažívací potíže) snižte podávanou dávku nebo vysaďte přípravek úplně. Když se Vaše zdravotní potíže nezlepší v průběhu dvou týdnů nebo se naopak Vaše potíže zhorší, informujte o tom svého lékaře.

Nezapomeňte, že ženšen je stimulační prostředek, a proto může v kombinaci s dalšími, podobně působícími, prostředky vyvolat nervozitu, zvýšenou aktivitu nebo nespavost. Tyto potíže byly zaznamenány například po užívání ženšenu v kombinaci s větším množstvím kávy. 

Doporučená denní dávka ženšenu se liší dle formy přípravku, síly použité suroviny a technologie zpracování. Obvykle se udává jako doporučená denní dávka 100 až 1500 mg ženšenu. Doporučené dávkování vždy závisí od výrobce. Vždy se řiďte doporučeným dávkováním na Vašem přípravku, případně dle rad vašeho ošetřujícího lékaře nebo lékárníka.

Automatický překlad do češtiny k dispozici (návod pro nastavení)
Zdroj: www.youtube.com

Původ, výskyt a pěstování

Jak již bylo zmíněno původní výskyt ženšenu je v Číně, Japonsku a Korei a v oblasti Severní Ameriky. Všeobecně je známo, že ženšen je velmi náročný na pěstování. Vyžaduje na humus bohatou půdu a stinné stanoviště. Na plantážích se proto většinou pěstuje pod konstrukcemi, které jsou zakryté nylonovými sítěmi.

V současnosti se každoročně sklízí asi kolem 1200 tun kořene ženšenu v Marathon County ve státě Wisconsin (sever USA). Velkým rizikem při pěstování je také poškození kořenů několika druhy hub. Často je poměrně náročné udržet mladé rostliny naživu. Při pěstování je velmi důležitá také trpělivost – sklízejí se kořeny až 6 let staré!

Při sklizni je potřeba vysoké opatrnosti, protože hodnota suroviny se hodnotí podle celkového tvaru kořene. Hodnota kořene je tím vyšší, čím více připomíná lidské tělo. Pokud je některá jeho část poškozená nebo odlomená („ruka“ nebo „noha“), značně se snižuje jeho cena.

Pokud byste chtěli vypěstovat ženšen v našich podmínkách, doporučuje se vysévat semena na počátku podzimu do dobře připravené, na humus bohaté půdy, do hloubky asi 1 cm s rozestupem asi 15 cm. V jílovitých nebo písčitých půdách se rostlině daří jen velmi špatně. Ideální je půdní pH v rozmezí 5,0 až 6,0. Klíčení rostlin je zdlouhavé a může trvat až 1 rok. Ideální stanoviště je stinné, například pod stromy. Rostliny se sklízejí až po 6 roce a při vyzvedávání je třeba opatrnost, aby nedošlo k poškození kořenů. Sušení probíhá nejlépe pozvolna po dobu asi 1 měsíce.

Toxicita

Všeobecně je užívání ženšenu považováno za bezpečné, ale v lékařských a farmaceutických časopisech existují mnohé zprávy o vedlejších, nežádoucích účincích při užívání ženšenu. Rostlina může, ve výjimečných případech, údajně způsobit nespavost, bolest prsů, alergické příznaky, astmatické záchvaty, zvýšený krevní tlak a poruchy srdečního rytmu. Lidé trpící na nespavost nebo sennou rýmu by měli ženšen užívat jen velmi opatrně a ideálně až po konzultaci s ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Lidé s hypertenzí (vysokým krevním tlakem), srdeční arytmií a astmatici by neměli užívat ženšen vůbec nebo pouze na doporučení ošetřujícího lékaře nebo lékárníka. Ženšen může vykazovat protisrážlivé účinky, a proto by jej neměli užívat lidé se špatnou srážlivostí krve nebo osoby, které užívají léky na ředění krve (léky, které brání srážení krve). Vzhledem k tomu, že ženšen může snižovat hladinu glykémie neboli krevního cukru, tak by diabetici měli užívat ženšen jen se souhlasem svého lékaře. Ženšen by neměly užívat děti, těhotné a kojící ženy.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro ženšen používat následující tvrzení.

Ženšen

• podporuje:
  • duševní stav a výkon,
  • koncentraci a koordinaci,
  • relaxaci a dobrou náladu,
  • fyzický výkon a stav,
  • erekci,
  • imunitní systém,
  • osvěžení těla,
  • vytrvalost, vitalitu, energii,
  • odolnost organismu – únava a stres,
  • bdělost,
  • přirozenou obranyschopnost,
  • sexuální zdraví,
  • kognitivní funkce,
  • krevní oběh,
  • paměť,
  • normální hladinu glukózy v krvi,
  • normální činnost kardiovaskulárního systému,

• je přirozený adaptogen,
• má antioxidační působení,
• odbourává stres a únavu.

Zajímavosti

Označení ženšen se dnes běžně používá pro tři různé rostliny:

1. čínský (korejský nebo japonský) všehoj (Panax ginseng),
2. americký všehoj (Panax quinquefolius),
3. sibiřskou rostlinu s podobnými účinky (Eleutherococcus senticosus),

s tím, že poslední uvedená rostlina, někdy označovaná, ne zcela správně, jako sibiřský ženšen, vlastně ani z botanického hlediska není ženšen. Obsahuje ale velmi podobné účinné látky a studie prokázaly také velmi podobné účinky na organismus, a proto se pro ni vžil název sibiřský ženšen. Zejména v Evropě a Severní i Jižní Americe mezi zmíněnými třemi rostlinami neděláme příliš velké rozdíly, ale čínští lékaři tyto tři rostliny striktně oddělují a také jejich léčivé účinky vnímají odlišně.

 

--- konec článku ---