Vitamin C – kyselina askorbová

Věděli jste, že vitamin C se označuje také jako kyselina askorbová? Tento název vznikl podle účinků tohoto vitaminu – vitamin C zabraňuje vzniku skorbutu (kurdějí). Jde se o onemocnění, které dnes již prakticky vymizelo, ale v průběhu 16. a 17. století se jednalo o onemocnění, na které umíraly stovky či tisíce námořníků.

Základní informace

Vitamin C patří mezi jeden z všeobecně nejznámějších vitaminů vůbec. Vitamin C neboli kyselina askorbová se v organismu člověka uplatňuje především jako kofaktor enzymů látka, bez které by další sloučeniny nemohly efektivně fungovat. Tímto mechanismem ovlivňuje obrovskou řadu funkcí a životních pochodů v celém organismu, které se postupně probereme.

Funkce v organismu člověka

Za jednu z nejdůležitějších funkcí vitaminu C je označována podpora syntézy kolagenu – základní stavební hmota pojivové tkáně, která drží pohromadě všechny buňky a tkáně v celém organismu. Kolagen je složkou všech cév, šlach, chrupavek, kostí, zubů i pokožky, a proto je vitamin C v tomto směru důležitý pro správný vývoj kostí a zubů a při hojení ran nebo zlomenin a pro tvorbu jizev a regeneraci pokožky. Další neméně důležitou funkcí vitaminu C je podíl na metabolismu aminokyselin – základních stavebních kamenů bílkovin, syntéze hormonů, karnitinu a katecholanimů.

V dnešní době se velmi často mluví o důležitosti antioxidantů a vitamin C je jedním z nejznámějších z nich. Vitamin C působí jako donor (dárce) elektronů, resp. jako redukční činidlo. Tento vitamin dokáže vychytávat volné radikály, což jsou látky – atomy, molekuly nebo ionty, které mají ve svém elektronovém obalu nepárový elektron. Aby se látka stala stabilní, je nutné párové seskupení elektronů, a proto se snaží volné radikály chybějící elektron doplnit. Z toho můžeme vyvodit základní vlastnosti volných radikálů: malá stabilita a vysoká reaktivita. Reakcí volného radiálu s jiným atomem vznikne další atom, který postrádá jeden elektron a tak pokračuje reakce stále dále a vzniká tak řetězová reakce tisíců jiných atomů. Volné radikály odebírají molekulám elektron, působí tedy oxidačně. Všechny látky, které jejich působení brání, jsou označovány jako antioxidanty. Antioxidantem můžeme nazvat jakoukoli sloučeninu, která je schopna zpomalovat nebo zabraňovat degeneraci, poškození nebo zničení tkáně způsobené oxidací. Antioxidanty jsou velmi významnou pomocí pro zvýšení obrany organismu proti nadměrnému působení volných radikálů. Působí tak, že převádějí volné radikály na nereaktivní nebo alespoň méně reaktivní formy. Extracelulárně (tedy mimo buňky) brání vitamin C oxidaci LDL – lipoproteinů o nízké hustotě. Mechanismus působení je zde podobný jako u antioxidantů. Extracelulárně dochází díky vitaminu C také k regeneraci vitaminu E z tokoferoxylového radikálu na tokoferol. Při eliminaci volných radikálů rozpustných v tucích vznikají z α-tokoferolu tokoferoxylové radikály, současně se kyselina askorbová mění na askorbylový radikál. Tato funkce vitamínu C je považována za velmi důležitou, protože zabraňuje prooxidačnímu působení α-tokoferylu.

Známá je také schopnost vitaminu C zvyšovat vstřebávání železa – díky vitaminu C dochází k redukci železa obsaženého v potravě z formy trojmocné (Fe3+) na dvojmocnou (Fe2+), tedy na formu, ve které se může železo efektivně vstřebávat. Vitamin C je také součástí jaterních mikrozomálních enzymů, jejich hlavním úkolem je hydroxylace (oxidace) léčiv a toxických látek a jejich odstraňování z organismu člověka. V neposlední řadě má vitamin C důležitou regulační funkci při translaci genetické informace. Je známo, že vitamín C je důležitý pro imunitní obranu organismu, protože je nezbytný pro biosyntézu imunoglobulinů – protilátek, které jsou schopny identifikovat a zneškodnit cizorodé objekty v organismu – např. viry nebo bakterie. Klinické studie dokazují, že vitamín C chrání proti širokému spektru virových chorob a je důležitý v prevenci nádorových onemocnění.

Historie

Příběh o objevení vitaminu C začal již před staletími v souvislosti s onemocněním zvaným kurděje. Samotná nemoc způsobovala svalovou slabost, letargii, špatné hojení ran, krvácení z dásní a pod kůží. Kurděje byly po staletí velmi rozšířenou nemocí. Již lodní deníky z 16. století popisují široké rozšíření tohoto onemmocnění mezi námořníky. Historické knihy popisují, že kurděje byly běžným problémem ve vojsku během Americké občanské války.

Téměř stejně staré jako záznamy o kurdějích, jsou i záznamy o způsobu, jak je úspěšně léčit: zelené saláty, ovoce, zelenina, nakládané zelí nebo malé cibulky. V roce 1530, francouzský vědec Jacques Cartier zjistil, jak původní obyvatelé kanadského ostrova Newfoundland léčili záhadnou nemoc. Používali extrakt připravený ze zelených výhonků stálezelených stromů.

Kurděje však byly ještě asi po dalších 200 let „metlou“ námořnictva. Až britský lékař James Lind přišel na způsob, jak kurděje léčit. Věřil, že kyselé látky ulevují od symptomů onemocnění. Uspořádal pokus, ve kterém zkoušel působení 6 různých látek na 6 skupin mužů, postižených kurdějemi. Všem podával standardní „námořnickou“ stravu, která je podávána na lodích a dvěma osobám v každé skupině pak přidával do stravy jinou látku – ředěný roztok kyseliny sírové, jablečný mošt, mořskou vodu, ocet, kombinaci česneku a hořčičného semínka nebo u poslední skupiny dva pomeranče a jeden citrón. Lind zjistil, že u dvou mužů, kteří konzumovali citrusové ovoce, došlo k velmi rychlému zlepšení zdravotního stavu. Jeden z nich se byl dokonce schopen vrátit ke svým běžným povinnostem po 6 dnech. Dva muži, kteří pili jablečný mošt, také vykazovali mírné zlepšení zdravotního stavu po 2 týdnech léčby, ale nikdo z ostatních mužů se nebyl schopný uzdravit. Ačkoliv Lind publikoval výsledky svého experimentu, ještě 50 let trvalo, než se britské námořnictvo rozhodlo přidat limetkovou šťávu do stravy pro námořníky. A až v roce 1932 vědci poprvé izolovali samotný vitamin C. V té době ho pojmenovali „kyselina hexauronová“. Později došlo k přejmenování na kyselinu askorbovou, což znamenalo, že tato látka působí proti skorbutu.

Doporučený denní příjem

Dle přílohy č. 5 k vyhlášce č. 225/2008 Sb. je doporučená denní dávka (DDD) kyseliny askorbové (vitaminu C) 80 mg.

Doporučené denní dávky vitaminů a minerálních látek se vztahují na celkový denní příjem vitaminů a minerálních látek. Za zdroj vitaminů a minerálních látek lze považovat doplňky stravy s obsahem alespoň významného množství vitaminů a minerálních látek, za které se považuje nejméně 15 % z hodnot doporučených denních dávek, které je obsaženo ve 100 g nebo 100 ml nebo v jednom balení, pokud toto balení obsahuje jednu porci.

Maximální možná tělesná rezerva je 3 g kyseliny askorbové, ale v běžné praxi úplné nasycení organismu není nutné. Dostatečná zásoba se odhaduje na 1,5 g, která při metabolickém obratu 3% za den stačí asi na jeden měsíc, než dojde k poklesu jeho zásob pod hodnotu 300 mg, kdy se začínají objevovat projevy nedostatku. Pro udržení běžných metabolických potřeb je dostatečný denní příjem 50 mg/den, současné doporučení pro zdravého nekuřáka je 75 mg/den. U těhotných žen je potřeba zvýšena cca o dalších 25 mg/den a kojící matka potřebuje asi o 50 mg/den více vitaminu C.

Potřeba kyseliny askorbové dále výrazně vzrůstá při:

vysoké tělesné zátěži,
stresových situacích – psychických i fyzických,
vysokém příjmu alkoholu,
nadužívání léčiv,
u diabetiků,
zánětlivých procesech v organismu,
u silných kuřáků.

Projevy nedostatku

Pro člověka je vitamin C tzv. esenciální látkou – to znamená, že ji musí nezbytně nutně přijímat v potravě a není schopen si ji sám vytvářet v organismu, za rozdíl od většiny živočichů. Člověk, primáti a morčata totiž nemají enzym, který je nezbytně nutný pro syntézu kyseliny askorbové z glukózy přímo v organismu.

Klasickým projevem avitaminózy u vitaminu C je skorbut neboli kurděje. Klinicky se toto onemocnění projevuje poruchou tvorby kostí, poruchami růstu, náchylností ke krvácení vnitřních orgánů, kůže a sliznic. V současnosti však toto onemocnění prakticky nepřichází v úvahu.

Na druhou stranu hypovitaminóza je poměrně častá i v rozvinutých zemích. Nejčastěji je zapříčiněná nedostatečně pestrou a vyváženou stravou s nadbytkem zpracovávaných a konzervovaných potravin a potravin typu „fast food“ a nedostatkem čerstvého ovoce a zeleniny.

Klinicky se hypovitaminóza projevuje:

únavou,
sníženou výkonností,
zvýšenou náchylností k infekčním onemocněním,
zhoršeným hojením ran.

Doporučení příjmu vitaminu C mají za cíl jednak odvrácení projevů nedostatku, ale jednak také cíl preventivní: posílení imunitního systému, prevenci chronických degenerativních onemocnění – aterosklerózy, rakoviny nebo šedého očního zákalu.

Nejdůležitější přírodní zdroje

Šípky, kadeřavá petržel, černý rybíz, křen, paprika, jahody, citrusy, kedlubna, zelí.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro vitamin C používat následující tvrzení.

Vitamin C přispívá k:

normální tvorbě kolagenu pro normální funkci krevních cév, kostí, chrupavek, dásní, kůže, zubů,
normálnímu energetickému metabolismu,
normální činnosti nervové soustavy,
normální psychické činnosti,
funkci imunitního systému,
ochraně buněk před oxidativním stresem,
snížení míry únavy a vyčerpání,
regeneraci redukované formy vitaminu E,

Vitamin C zvyšuje vstřebávání železa.

Toxicita

Jednorázový nadměrný příjem kyseliny askorbové je zcela netoxický – přebytek je jednoduše vyloučen močí z organismu. Toxické působení dlouhodobě vysokých dávek vitaminu C také nebylo vědecky jednoznačně prokázáno. Dlouhodobý nadměrný příjem vitaminu C (více jak 5 g denně) může zvyšovat riziko vzniku ledvinových kamenů. Dochází totiž k vysrážení kyseliny askorbové společně s oxaláty a uráty v ledvinových pánvičkách. Další symptomy při dlouhodobé a nadměrné suplementaci mohou být průjem, zvýšené močení nebo kožní vyrážky. Dlouhodobý nadměrný příjem vitaminu C může snížit množství mědi, které tělo absorbuje a může naopak zvýšit množství absorbovaného železa. To může způsobovat problémy lidem, kteří trpí poruchou metabolismu železa – hemochromatózou nebo dědičnou poruchou schopnosti kontrolovat vstřebávání železa. Zvýšená sekrece kyseliny močové může být také důsledkem nadměrného příjmu vitaminu C. Tento jev může být nebezpečný pro osoby trpící dnou – metabolické onemocnění, které se projevuje zánětem kloubů.